Jídlo je lepší než jóga
Dneska mě jídlo dovedlo k slzám dojetí. Pokolikáté už? Tentokrát to byl bůček, který se několik hodin jemně pekl v troubě, pomalu, líně, na roštu, a ten tuk z něj během pečení skapával do pekáčku vystlaným chlebem. Sleduju ten omastek jako film a představuju si s nedočkavostí jeho chuť. Jen se rozpadá na jazyku. Zázrak.
Temně růžové vyzrálé hovězí s přenádherným mramorováním. Kupuju hned celé kilo. Tenhle mramor je důležitější než trvalé příkazy! Je to zázrak.
Dělám francouzský jablečný koláč. Ne v robotu, těsto hnětu rukama, užívám si proměnlivou konzistenci jednotlivých ingrediencí. Nejdřív tuhé chladné máslo, krystalky cukru, které jsou trochu ostré a vržou pod rukama, podobně jako když našlapujete do čerstvě napadaného sněhu, sahám po jemné mouce. Všechno podléhá lidskému teplu, postupně vláční, až se propojí v jeden kompaktní celek. Zázrak. Do trouby s tím.
Ten vývar jsem na jemném plameni táhla dvanáct hodin. Je to dost, nebo málo? Jakoby mu ale stejně něco chybělo. Beru lahev koňaku a dám pořádný lok do hrnce. Zázrak!
Čekám v restauraci na porci pečených brambor v popelu. Chuť ohně je povýšila na královský pokrm. A ještě něco. Pár strouhnutí černého lanýže. Zázrak.
V Dánsku pro to mají i svůj termín. Hygge. Jak si užít každodenní radosti a aktivně je vyhledávat. Hygge je o tom, že si i jídlo pro jednoho uvařím s láskou, jím z krásných talířů, po práci si dám kávu s kamarádkou, ráno se zastavím na croissant ve své oblíbené kavárně. Jsem celá hygge. Jen já tomu říkám, že "si to dělám hezký".