Jana Burkiewiczová – Režisérka a choreografka

Pro Hanu Zárubovou tvoří choreografie módních přehlídek. Je neuvěřitelně vnímavá, svébytně imaginární, jemná a silná zároveň. Je tělem i duší tanečnice. “Tanec je to nejčistší, co člověk může vytvořit, vždyť k němu nejsou potřeba ani slova,” říká Jana, která má svou tvůrčí skupinu Burki&com a aktuálně dokončuje nové představení O medvědomi, který plul na kře. Uvidíme se 3. října v La Fabrice!

O vzniku představení: 

Začíná nápadem. V případě aktuálního představení O medvědovi, který plul na kře byla na počátku zpráva, kterou jsem si přečetla na internetu. Medvěd z Grónska se utrhl s krou a dojel na ní až na Island. Když tam připlul, tak ho místní police zastřelila. On přežil neskutečné, a když se mu zdálo, že už bude ííp, tak ho zastřelili. Tahle událost je pro představení stěžejní. A je zároveň tak symbolická! Ani jsem netušila, kolik dalších témat v jedné události najdu; uprchlíky, globální oteplování, mezilidské vztahy…

O pohybu: 

Nemám ráda, když je pohyb pro pohyb, když se tančí jen proto, aby se tančilo. Mám ráda, když pohyb nese atmosféru, informaci a emoci. Až se někomu může zdát, že to, co vidí na jevišti, snad aní není tanec… Ale pro mě ano. Tanec totiž může být cokoliv! Tanec je to, co přináší v daný moment radost, je to ventil jakýchkoliv emocí. Tanec je přirozený, to vidím i na našem ročním synovi Mikulášovi - stačí mu slyšet písničku a hned začně tancuje. Tanec máme v krvi. Tancem se zaháněl déšť, tancem se slaví, a byla by škoda, aby se z tance na jevišti stalo nedoktnutelné umění. 

O tom, jak vnímat tanec: 

Vím, občas vznikají představení, která jsou velmi zašifrovaná a je pak velmi těžké je usedět. Kolem tance jsou předsudky, a to je škoda. Stačí přijít a jen se dívat, všechno ostatní velmi rychle vycítíte. Nesnažte se chápat, nesnažte se analyzovat domnělé významy, jen vnímejte! Nedávno mi někdo po představení říkal, že neví, o čem to bylo, ale moc ho to bavilo a stejně si odnáší zážitek. 

O režii: 

Režie je alchymie. Hledáte, zkoušíte, vymýšlíte, občas se musíte něčeho vzdát. A zásadní je spolupráce! Inspirovat mě pak mohou nejen perfomeři či scénografové, ale i cesta tramvají. 

O divadelním kostýmu: 

U představení, kde se pracuje s pohybem, je kostým nevděčný. Tanečníci potřebují kostým, ve kterém odtančí celé představení, kostým je tak v představení velmi výrazný, a zároveň se musí vymyslet tak, aby příliš nevyčníval a aby podpořil významy, se kterými pracujeme. Řešit se musí i praktická stránka kostýmů: to, jak kostým vypadá při pohybu a jak to udělat, aby se v něm dalo dobře pohybovat. 

O módě: 

Mám ráda módu, která není obtěžujícím elementem, která příliš vybočuje. Ale zároveň mám ráda módu, která se toho nebojí. Mám ráda, když mě móda podtrhne. S tím souvisí i styl, každý si ho vytvoří. Prostřednictvím módy člověk dává světu na odiv i kus své duše, své názory i své rozpoložení.  Móda je můj koníček, a je mou součástí.