Michal a Tereza & Elizabeth, Lilien, Julie Hoškovi

Rodinné štěstí 

Tereza a Michal Hoškovi, manželský pár, on je výkonný ředitel značky Lasvit, ona je, jak sama říká, především mámou, která má plno zájmů od zdravé výživy až po navrhování dětských oblečků. Rodiče tří dcer. 

To odpoledne, kdy slunce už tak moc nehřeje, ale dovolí ještě těm otužilejším běhat po trávě bez bot. “Tady je krása v tom neuvěřitelném klidu. Člověk tu zcela přirozeně zpomalí,” říká Michal. Jen chvilku se zamyslíte, když vám oči bloudí v dálce, v kopcích kolem Kryštofova údolí, kde hrají lesy všemi barvami. A pak raději jdete prozkoumat chaloupku na úbočí, kam Hoškovi jezdí na víkend a jejíž interiér by se klidně mohl vyjímat v magazínu o designu. Snoubí se tu tradice s moderním přístupem k životu. Dnes sedíme u dřevěného stolu v sednici, ovšem na místě, kde před sto lety byl chlív pro krávy a prasata. A dnes? Na stole z masivního dubu stojí váza a v ní květy ze zahrady, v křišťálových sklenicích ochutnáváme vodu ochucenou jahodami a bylinkami. A bavíme se o tom, jak je v jejich životě důležitá krása. A rodina. 

Jak hledáte krásu?

Tereza: Krásu vidím v komplexnosti. Zaujmě mě to, co je krásné jak formou, tak obsahově. Říká se, že krása je pomíjivá, ale to podle mě není pravda. Krása je úhel pohledu. I naše dcery vedeme ke stejnému vnímání. Že u oblečení nestačí, aby šlo pouze o estetické věci, ale že je důležité znát i materiály. Že u jídla je důležité složení, a učíme je číst etikety. U všeho můžeme hledat příběh. 

Michal: Krásu není třeba hledat, je všude kolem nás, stačí se jen rozhlédnout. Týká se to lidí, se kterými se člověk stýká, přírody, architektury, módy i strojů a techniky. Nevidím totiž krásu jen v tom, jak to vypadá, ale i ve funkci.

Proto tě, Michale, tak fascinují úpravy motorek?

Michal: Motorky jsou moje největší vášeň! Chci mít možnost si život přizpůsobit maximálně svým potřebám a vkusu. Odráží se to ve věcech, v oblečení na míru, z materiálu a ve střihu, který mi nejvíc vyhovuje, a motorce, kterou si upravuji, i v bydlení… Náš byt v Praze jsme si koupili v kolaudačním minimu, všechno jsme si udělali podle sebe. Vím jak chci žít a ne vždycky má svět tuhle možnost ve své základní výbavě. Život je krátký, a byl bych rád, aby nás nebrzdily limity tohoto světa. 

Kde se inspirujete? 

Tereza: Třeba u lidí, kteří jsou autentičtí a kteří žijí tím, co dělají. To zapálení se do výsledného produktu vždycky promítne. 

Michal: Pracuju pro značku Lasvit, která pracuje se sklem a naprosto se ztotožňuji s její misí. Věříme totiž, že věci, kterými se obklopujeme, nás formují. Když se obklopujete krásnými věcmi, pak je i váš život lepší. Třeba díky tomu budete pozitivnější, veselejší i šťastnější. Hodně nad tím přemýšlím i v souvislosti s našimi dětmi. Snažíme se jim do života přinést co nejvíc krásy. Co nejvíc krásných věcí a co nejvíc krásných lidí. 

A jak přistupujete k výchově? 

Michal: Nejzásadnější je vychovat sebevědomého člověka a vybudovat v nich důvěru v sebe sama. Možná jsme občas svobodnější rodiče, prestože jsme byli oba vychováni tradičním způsobem cukru a biče. Snažíme se vychovávat pozitivním přístupem. A funguje to! 

Tereza: Opravdu si myslím, že nejlepší je vychovávat tím způsobem, že se budeme chovat tak, jak chceme, aby se chovaly naše děti. Ale ať si všechno vyzkouší! 

Terezo, jak vnímáš mateřství?

Tereza: Mateřství vnímám jako naprostou podstatu sebe samé. Děti ve mně probudily plno vášní. Jsou mými velkými učiteli. Každé dítě přijde na svět s něčím novým, co máš pochopit. Porod vnímam jako transformaci a jsem přesvedčená, že žena každým porodem krásní, je zase o kousek blíž své hluboké moudrosti. A kojení je pro mě období, kdy se nacházím v bublině absolutního štěstí.

Jakou roli u vás hraje móda?

Michal: Začnu z jiného konce, zaujala mě totiž myšlenka Steva Jobse a Marka Zuckerberga. Oba dva měli svou uniformu, aby ráno neplýtvali myšlenkami, co si vezmou na sebe. I já jsem hledal svou vlastní uniformu, a natrefil jsem na oblečení Hany Zárubové. Takže když jsem nastoupil na svou novou profesní cestu do Lasvitu, mohl jsem přemýšlet na jinými věcmi, a ne nad tím, co si obléknu. To bylo osvobozující! Oblečení jsem mohl přizpůsobit blíže svému já. A s uvolněním stylu přišlo uvolnění i do hlavy. 

Elizabeth: Móda je způsob, jak můžu ukázat, kdo jsem a vyjádřit svůj názor. Tím, co mám na sobě, si mohu třeba i dodat odvahu. Když jsem nedávno měla ve škole řeč o globálním oteplování, chtěla jsem si vzít na sebě něco, aby hned bylo jasné, že vím, o čem mluvím. Oblékla jsem si sukni přešitou z košile. 

Zeptám se vás všech - tedy kromě Lili, která musí být pořád v pohybu a zrovna dělá hvězdy… Co si představíte pod pojmem rodinné štěstí? 

Tereza: Julinko, kdy jsi šťasná?

Julie, která zrovna sedí Tereze na klíně: Když jsem u maminky.

Elizabeth: To my všechny…

Michal: Rodinné štěstí je světový mír! (smích)

Tereza: Michal prostě vnímá všechno globálně! Mně k rodinnému štěstí stačí to, když se všichni společně sejdeme u večeře. 

Elizabeth: Sílu naší rodiny vnímám v té nekonečné podpoře. I když se na sebe sem tam zlobíme, tak se vždycky podpoříme a stojíme si po boku.