Jaroslav Wertig - Architekt

Jeden ze tří členů architektonického studia A69 Jaroslav Wertig vysvětluje, proč se tak dobře cítí, když má na sobě „all black outfit” a že móda a architektura má mnohé společné. 

Proč architekti tak rádi nosí černou?

To, že architekti nosí černou, je fakt. Stejně jako je fakt, že nikdo, včetně architektů, neví proč. Existuje knížka v příznačně černé textilní vazbě od Corduly Rau: Why Do Architects Wear Black?, ale ani ta neobsahuje žádné vysvětlení, jen sbírku osobních legend a teorií od architektů z různých koutů světa. 

Moje rozhodnutí vzdát se ostatních barev nebylo nijak složité. Žádné vyústění filozofické cesty. Prostě první, co nám mazáci na koleji řekli, bylo: „Černej rolák a černý pětnulajedničky není pro architekta oblečení, ale životní postoj.“ Chtěl jsem být architekt, tak jsem ten postoj zaujal. A až později jsem začal objevovat magii této sebestylizace.

Jak definujete svůj styl?

Jako totální.

Co má společného móda a architektura?

Kdesi jsem četl definici módy jako rozšířený způsob komunikace. Myslím, že je to skvělá definice, i když vlastně není výhradní pro módu. Dá se vztáhnout na všechny lidské činnosti, které můžete dělat dvojím způsobem. Buď bez nějakého dalšího záměru, zkrátka udělat co je třeba a víc neřešit. A nebo můžete jejich prostřednictvím podat zprávu. O sobě, o svých ambicích, o chuti sdílet s ostatními své vidění světa, podělit se o svůj názor na to, co je podle vás krásné. Oběma způsoby se dají zrovna tak šít šaty (nebo dělat móda), stavět domy (nebo vytvářet architekturu) a třeba i vařit jídlo (nebo být kulinářem), mít sex (nebo si užít erotiku). Je na vás, jaké médium pro rozšíření své komunikace zvolíte. Oblékání a stavění, respektive móda a architektura jsou jedněmi z mnoha možností.

Dá se vkus naučit? 

Nevím. Jasně, vkus vyžaduje určitou míru senzitivity. A i když vkus nemusí nutně souviset s intelektem, stejně mám pocit, že jeho pěstování je hlavně věc výchovy. Vždycky, když v pavilonech benátského Bienále architektury potkávám italské školní exkurze a pozoruju, jak malým dětem specializovaní kustodi přibližují poměrně abstraktní a složité koncepty instalací, jsem si naprosto jistý, že tohle bude jednou úplně jiné publikum pro kreativní profese, než třeba u nás. 

Který kousek vašeho šatníku spadá už do kategorie ikona?

Černý rolák. Je pro mě nevyčerpatelnou konstantou, neměnnou, fenoménem. Baví mě, kolik různých konotací jeden kus oblečení může mít. Stejně jako v architektuře rád dosahuju neobvyklých výsledků dáváním běžných věcí do neobvyklých souvislostí, tak stejně mě to baví v oblékání. Úplně ten samý rolák si vezmu k teplákům, na běžky i do smokingu.

Stojí před vámi nějaká pracovní výzva?

Jasně! Architektura je hodně vyzývavá!