Sára Vondrášková, zpěvačka.
Inspirace.
Potřebuju zažívat. At’ už jde o city, emoce, jakékoliv vjemy, o zážitky s rodinou, s kamarády, s partnerem, o samotě nebo o zážitky z cestování. Nedávno jsem zrovna přemýšlela nad tím, co je pro mě v životě nejdůležitější. A jsou to zážitky! Jak pozitivní, ale i negativní. Ty nám sice nepřinášejí radost, ale v každém případě formují a posunují nás dál. A je vlastně skvělé, když se mi stane něco, co mě vystrčí z komfortní zóny a tím odhalím sebe sama z jiné nové stránky.
Můj den.
Každý den je jiný, a vlastně stejný. Každým dnem se prolíná hudba. Nejraději pracuju na svých písničkách nebo na hudbě pro nějakou příležitost, nedávno jsem dělala hudbu k módní přehlídce nebo k tanečnímu představení. Všeho, co dělám, se hudba nějakým způsobem dotýká.
Já a řád.
Snažím se pracovat skoro každý den, i proto, že díky řádu se můžu více rozvíjet a zlepšovat. I když dělám převážně vlastní věci, nechci tlačit na inspiraci. Nápad pak najednou přijde, většinou nečekaně a nepředpokládaně. Jen musím být připravená a pak už ho jen rozvíjím dál. Nedá se věčně čekat jen na to, až nás políbí múza, i když je nedílnou složkou.
Tvorba.
U tvorby vnímám dvě roviny - jedna je velmi spontánní a impulzivní, druhá spočívá v intenzivní práci. Ta mi umožní jít víc do hloubky a pomáhá rozvinout spontánní ideu. Řád nahrává preciznosti. Hledám nové cesty.
Úspěch.
Kdybych měla popsat člověka, který je podle mě úspěšný, popsala bych ho jako někoho, kdo dělá to, co má rád a může si dovolit dělat to celý život. A není u toho nijak omezovaný.
Sen.
Můj největší sen byl vždycky dělat vlastní hudbu. To je můj globální, celoživotní sen. Rozlišuju mezi ambicemi a sny. Ambice nemám moc ráda, obecně si myslím, že spíš škodí. Ale cíle a sny jsou důležité. Bez nich bychom stáli pořád na místě.
Styl.
Styl je o tom, jakou má člověk jistotu v sám sebe, jak se pohybuje světem, co vyzařuje. Je o tom, jaký je uvnitř a jak své nitro komunikuje ven. Když to připodobním k tvoření a hledání zvuku - zvuk synt’áku modifikuju a opracovávám a vedu až do toho bodu, kde se mi líbí a kde jsem s ním spokojená. A stejné je to podle mě s oblečením. Styl je ztvárnění a zhmotnění pocitů, názorů… Jde hlavně o to pochopit svoji podstatu - v čem se já cítím dobře a komfortně. To se nedá okopírovat. Musíme najít to, v čem jsme nejpřirozenější. I když - objevit to, co jsem, je dlouhá cesta.
Umělci a výjimečnost.
Když se někomu podaří zobrazit či zhmotnit něco, co je tak silné, nadčasové a vystihující, že se s tím lidé dokáží ztotožnit. Nějaký prvek, který zasáhne. To je případ třeba knih Murakamiho. Má specifický styl psaní, magický, ale rozumíme mu hrozně dobře a je nám blízký. Myslím, že je to proto, že dokáže realitu zobrazovat a popisovat tak, že si skrz jeho popis sami nějak zhmotníme mnoho svých abstraktních myšlenek. Všednost jde ruku v ruce s progresivním. To je asi to kouzlo a šmrnc, který dělá výjimečnost.
Vizuální stránka.
Nemyslím si, že vizuálno je povrchní. Je to estetika, něco, co je příjemné pro oči. Jen nesmí být pro člověka nejzásadnější a jediné hledisko.
